Marius, 35 let, komunikační poradce
Před deseti lety
jezdil Marius v ojetém autě. Když mu opravy začaly přerůstat přes hlavu,
stál před rozhodnutím koupit další auto, nebo dát peníze na něco jiného.
„Ježdění v autě mě začalo unavovat. Věčně hledat místo k parkování a
ráno vzpomínat, kde jsem ho nechal.“
Marius si koupil motorku, kterou zaparkuje vždy před domem, a vybavení na
kitesurfing. Do práce jezdí vlakem, na nedaleké nádraží chodí pěšky. Cesta do
práce zabere půl hodiny, ať jede čímkoliv. Po městě jezdí na kole. Někdy
potřebuje také auto, a proto se stal členem car-sharing, systému sdílení
automobilů. Člověk je si tak více vědom nákladů na jednu jízdu. „Auto bylo pro
mě symbolem svobody, ale ve městě je přítěží. Volnost si teď užívám při
kitesurfingu.“
Melanie, 29 let,
programová ředitelka
Pět dní
v týdnu jezdí Melanie do práce na kole a cesta jí trvá 25 minut. Pracuje
v kancelářských kolosech na jihu Amsterdamu. Firmy, které tam sídlí, už
nenabízejí firemní auto jako zaměstnaneckou výhodu. Samy provozují na služební
cesty car-sharing. Spousta kolegů nevidí v autě symbol společenského
postavení. Raději volí měsíční příspěvek na dopravu. „Kolo je nejlevnější
způsob dopravy, stojí mě to občas jen rozbité silonky, a tak si člověk přijde na
extra peníze.“ Pokud jede Melanie
navštívit někoho vzdáleného, půjčí si auto od rodičů. „Ve městě je ale kolo
nejlepší řešení. Zaparkuju, kde chci, nestojím v zácpě, a když mám zpoždění,
šlápnu do pedálů. Jednou jsem zkusila jet metrem, ale stálo mě to více času.“
Převzato z deníku Volkskrant, 22.dubna 2014
Žádné komentáře:
Okomentovat